ExCe(e)S
Soběstačná Komunita - cesta ke světlejším zítřkům
(Již brzy ve vašem MěKS)
Vzkazy :


Vyhledat:


5 nejčtenějších:
PROJEV OTCE KOMUNITY - POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE (20607x)Elling a Kjell Bjarne (20350x)DÁŠA KUBOVÁ - sestra, členka SJEPu (15252x)ZÁPISKY O SANDÁLU ANEB CO JE NOVÉHO (11636x)FILMOVÝ FESTIVAL KRIŠPÍN (REPORTÁŽ) (11376x)
Vstup pro členy
DÍL OSMÝ. CELÍ BÜROKRATI.
publikováno 19.11.2008, 00:00
A tak se také stalo. Tedy pro všechny, kdo nečtou historii na jeden zátah – divadelní soubor ExCe(e)S jsme opustili v září roku 2007, kdy panovalo napjaté očekávání ohledně nové hry, která měla rozšířit repertoár až o sto procent. Tedy na dvě hry. Zatímco Martin poctivě přepisoval každou repliku svého válečného eposu, aby odpovídala jedné drobné změně na úplném začátku, aby posléze celou druhou polovinu hry smazal a napsal zcela jinak, na špici Komenského náměstí to vřelo. Mirek totiž postupně dokončoval, za neustálého kritického pobízení některých méně úspěšných autorů, své první veledílo, které tajemně zachovával v útrobách svého sklepení. Když ale přišlo na věc, musel s pravdou ven. Tak se stalo na ustavující členské schůzi občanského sdružení ExCe(e)S, o.s. Aneb osmý díl historie ExCe(e)Su.
To vzniklo po mnohých nedorozuměních s právní subjektivitou skupiny. Ta do té doby přitom byla zcela jednoznačná – žádná. Tento stav jsme se však rozhodli změnit a tak vzniklo občanské sdružení, které ale tak jako tak obsahově odpovídá výrazu banda lezeb a většina z nás podezřívá ministerstvo vnitra z pokrytectví. To každopádně není vůbec důležité. Pokud tedy není rok 2078 a tento text není součástí skript předmětu „Vrchol českého divadelnictví na přelomu tisíciletí“. Pak odkazuji na podrobné databáze ministerstva vnitra, které jsou uloženy v archivu Sovětské socialistické republiky (tedy té druhé, co vznikla po Velké válce v roce 2044). Ehm.

Sešli jsme se tedy na schůzi a rozhodli se projednat, co se bude hrát. Což bylo snadné, protože Mirek už měl svoji hru hotovou a Martin ještě ne. Po tradičním slosování o lezbu měsíce, kterou vyhrál Václav a stal se tak prvním členem ExCe(e)Su, který toto vyznamenání obdržel dvakrát za jediný týden, jsme přistoupili k hlasování. To proběhlo za standardního pokřikování a osočování zapisovatele, zatímco lobbyistické skupiny prováděly svoji rozvratnou činnost (zejména co se týče až o rok později zlikvidované levicové opozice úzce navázané na odbory). Proti plánu tak byly odhlasovány příspěvky na péči o děti, osmáky degu (velkou většinou) a drůbež nepřesahující v kohoutku průměrnou slepičku. A také jsme se rozhodli, ano, je to tak, sehrát Bürokraty.

Měla to být naše druhá premiéra a proto jsme se ihned vrhli do odvážného zkoušení. Museli jsme však překonat zásadní otázku: Kdo bude hrát Angeliku Zweigelströmovou, Václavovu věrnou přisluhovačku? Hanka Borovičková, se kterou jsme tehdy měli velké plány (obzvláště navečer) odjela se zděšeným výrazem do Spojených států a my jsme zůstali jako nazí v trní, což mimochodem nebylo přímou příčinou Hančina zděšeného výrazu. Zachránila nás však Jana Svašková, která nejen, že souhlasila, že si s námi zahraje, ale nakonec si s námi opravdu zahrála, což mnohé z nás překvapuje ještě dnes. A tak se počalo zkoušet. Ovšem nikoliv Bürokrati, ale Komunita. Komplikované? Možná. Nezapomenutelné? Dozajista.

Třetí představení Komunity (pokud nebyla v předchozí části řeč o druhém, jde o výpadek serveru, nicméně celá redakce doufá, že nic nevynechala, byla totiž mírně opilá, když psala tento příspěvek) se totiž konalo na slavné ochotnické přehlídce Šatopletův divadelní podzim 2007. Pro jeho účely jsme oprášili Václavovy kožené kalhoty a sehráli jedno z nejlepších představení naší historie. Určitě by se v té době zařadilo mezi top tři, možná čtyři nejlepší. Co je však důležitější, sál byl nacpaný k prasknutí, lidé se smáli a dodnes se na to všechno můžete podívat díky trpělivé mravenčí práci Michala Uhlíře, který se uvolil zaznamenat naše výkony na kameru. Konkrétně na tři, se separátně nahrávaným zvukem rozmíchaným do 5.1. a následně vydaným na jedinečném DVD z produkce UHL Studio – ExCe(e)S. Nahrávka je stále k dispozici v archivech eSTéBé a možná u některého z členů či Ctibora doma. Ctibor dostal dvě. Ale to bylo až o hodně později, konkrétně na premiéře Bürokratů, ono to chvíli trvá vyrobit.

Tím se obloukem vracíme k tomu, co už bylo jednou nakousnuto. Představení Bürokratů. Opravdu zkoušet jsme začali po premiéře Komunity, neboť už jsme opravdu potřebovali nový text. Zkoušky jako obvykle probíhaly po bytových divadlech, zejména u Zvolských a u Svetlíků, ale alespoň tíha za organizaci zkoušek se plně přesunula na autora MZ, za což mu je dodnes Martin vděčný. První plán práce byl po zkouškovém premiérovat a před létem reprízovat. Po prvních dvou zkouškách nám, dlouholetým harcovníkům bylo jasné, že budeme rádi za premiéru v březnu. Měli jsme pravdu, premiéra byla v červnu. Ale zato krásná.

Předtím, zatímco zkoušíme (je začátek roku 2008), se však rozjíždí další velký projekt ExCe(e)Su. Jest založena redakce zlevodajského portálu Análně.cz, který má za úkol rozložit českou internetovou žurnalistiku podáváním záměrně zkreslených, nepřesných a ve výjimečných případech i zcela smyšlených událostí, jež se nikdy nestaly, a to pod skrovným heslem: Nebojíme se vám lhát! Zcela nový typ práce uchvátil zejména Jiřího Skalického, který se stává šéfredaktorem a hlavním tahounem serveru. Pozici zástupce šéfredaktora zprvu obsazuje Václav Kuba, ale posléze je vystřídán Martinem J. Svetlíkem, který řídí domácí redakci a posléze se stává i zlevodajem prezidentských voleb 2008 v USA.

Přestože projekt se rozjížděl poměrně pomalu a čtenářská obec se zprvu generovala zejména ze zástupců redakce, díky trpělivé práci šéfredaktora se postupně rozšířil nejen počet čtenářů, ale i přispěvatelů. Kromě výše zmíněné dvojice a Václava se objevuje pod některými příspěvky zkratka (lzi), která patří buď Lukáši Zimovi, Janu Nerudovi, nebo je to jen obecné označení povahy zprávy. O tom dodnes panují rozpory.

Největšími úspěchy první fáze projektu Análně.cz patří bezpochyby informační bojkot Olympijských her v Pekingu, o kterých jsme po celou dobu jejich konání, nepřetržitě 24 hodin denně, minutu po minutě, nenapsali ani slovo. Po skončení her byl pak vydán speciál, který neinformoval vůbec o ničem, natož o olympiádě. Druhou velkou událostí roku 2008, kterou tentokrát Análně.cz pokrylo bezchybně, byla prezidentská volba v USA. Vítězství Baracka Obamy, které jsme v redakci oslavili třísetstránkovým korupčním skandálem vítěze, si však čtenáři nemohli vychutnat. Po zásahu amerických úřadů pro vyšetřování byl server Análně.cz v den voleb (nebo tak někdy) odstřižen od internetu a obnoven až po oznámení výsledků, kdy již nemohl nijak ovlivnit situaci. Zlí jazykové české minižurnalistiky sice budou tvrdit, že jsme nezaplatili za hosting, ale to je jen sprostá pomluva.

Análně.cz se v současné době (11/08) nachází na pozici předního zlevodajského portálu. Každý měsíc ho čte více než 1000 unikátních uživatelů, má jako jediné české médium stálého zahraničního zlevodaje v Sýrii (Eugen S. Mach) a jako jediné médium vůbec také v Brně. Po resuscitaci po zásahu americké tajné služby momentálně připravuje monografii o svobodné žurnalistice, která je potlačována národními vládami a zlovolnými majiteli hostingových firem. Nezařizujte si hosting u Flyeru. Jen půl roku nezaplatíte, už vás odpojí. Hanba.

Vraťme se ale na začátek roku 2008, kdy začínají zkoušky Bürokratů. A hned se posuňme až do června, kdy byla premiéra, protože do té doby se jen zkoušelo, nadávalo, neumělo text, souložilo s náhodnými členkami souboru, podpalovaly se pobočky řetězce McDonalds a svrhávaly se vlády v Gruzii. ExCe(e)S se zúčastnil jen prvních tří a posledního z jmenovaných. Premiéra však proběhla nad očekávání dobře. Sál byl i přes hrozící přírodní katastrofu téměř plný a když se opravdu přihnala průtrž mračen, největší srážkový příval roku 2008, zaplnila se i poslední místa, zejména náhodnými chodci, kteří nechtěli plavat celou cestu domů.

Členové bývalé Cimrmanovy společnosti si vzpomněli na slavné představení v Solidaritě, bezprostředně před nímž napadlo půl metru sněhu, i v Praze. Úspěch byl ale obdobný. Lidé tleskali, smáli se, voda se valila do sálu (vážně!) a my dohráli až do konce. Ne zcela s čistým štítem, ale dost čistým na to, abychom mohli svorně a odpovědně prohlásit, že co do kvality jsme Komunitu překonali. Je pravda, že inscenační provedení a komplikovanost děje znesnadnily přijetí hry publikem, ale v souboru panuje od momentu vítězné války s odborovou sekcí shoda v tom, že Bürokrati nás posunuli dál než Komunita a kromě toho jsme také viděli Janu Svaškovou ve spodním prádle. Což někteří nevydrželi a začali s ní nakonec chodit, zatímco jiní tak museli směřovat své narážky na chudinku Hanku, která se na premiéru vrátila a pomáhala nám, co to dalo. Stejně jako Tomáš Remek ml. a celé vedení MěKS Říčany. Premiéra se povedla, černé svědomí hlodalo jen trochu, což naštěstí vyřešil jeden vysoký pán, který unese najednou spoustu piv a obsluhuje v jedné nejmenované říčanské hospůdce.

V té době se schylovalo k prázdninám a my si uvědomili, že máme skluz oproti předchozímu roku. Představení teprve po premiéře, nová hra ani zdaleka v dohledu, i když napsaná už byla (ano, Martin dokončil svoji druhou, několikrát přepsanou hru a už ji nikdy nebude přepisovat, protože na to se vám může vysrat) a prázdniny na krku. Jako obvykle jsme si dali menší oddechový čas, který ale nakonec byl delší, než jsme čekali. A nejen to. Museli jsme se vyrovnat se smutnou skutečností, že životní cesty zaváděly naše důležité osobnosti tam, odkud se málokdo vrátí. Do Brna a co hůř, do Sýrie. To první Martin, to druhé Libor. Z toho vzešlo následující rozhodnutí pro sezónu 08/09:

V září se zúčastníme festivalu Jahodový Jam 08 s divadelní inscenací Krasochlastu II: Exhibice. Do ledna, než se vrátí Libor, se budeme věnovat věcem, ke kterým jsme se v minulosti nedostali – nové stránky, autorská činnost, atd. Mimochodem, do Vánoc bylo jasné, že důvod, pro který jsme se jim nevěnovali, nepominul, moc jsme s tím nepohnuli. Ale aspoň něco málo se udělalo – osmá část historie ExCe(e)Su. A v březnu 2009 repríza Bürokratů v DJC alias Žižkovském divadle Járy Cimrmana. O té ale později. A o rozbušce, kterou představovala tendence zkusit zprznit nějakou hru, kterou jsme si sami nenapsali, také. (To ještě běží). Takže Jahodový Jam.

Tam jsme uspěli před dvěma roky (06) se zaslaným videem Krasochlast. S čím jiným také. V roce 2007 jsme zrovna měli nachystanou jen Komunitu, na což nebyl čas a tak jsme si řekli, že pro rok nula osm uspořádáme něco pěkného, krátkého a nebezpečného. Prvním návrhem byl Václavův penis, ale to jsme zamítli, protože v kině nebyl k dispozici meotar. Tak jsme během prázdnin secvičili Krasochlast II – Exhibici. S komentářem Václava „Haiti“ Kuby a Libora Šebestíka, za přispění Martina Svetlíka a Hanky Borovičkové a samozřejmě za hrdinského výkonu Mirka Zvolského v hlavní roli.

Ten dokázal během šesti minut své jízdy vypít asi čtyři litry různě sladkých a nechutných (podotkněme nealkoholických) tekutin, načež se složil ve vedru reflektorů, byl zabalen do deky a musel se v ní vařit ještě pět minut, než dozpívala Hanka. Zpívala krásně, všichni kromě Mirka jsme si to užili. Když se Mirek probral, přijal gratulace od slavného Radomila Uhlíře, který nás pochválil a pak zazdil svým skvělým vystoupením. Nicméně jsme se líbili a všichni nás měli rádi. Ani jsme se tentokrát nemuseli opít, ale občas to prostě jinak nejde.

Když už jsem zmínil Hanku a její zpěv v Krasochlastu II, je tu něco, co byste měli vědět. Hanka zpívá krásně a v rádiu. To nás opravdu potěšilo. Zvlášť teď, když budou Vánoce. Víte, chystáme se na první reprízu naší druhé premiéry. Odkládáme věci, které jsme chtěli dodělat. Opoziční levicové odbory rozprášila syrská pohostinnost a nechtěně i Pepa Heřmánek. Je nám spolu zkrátka dobře a baví nás to. Budeme to dělat rádi i dál, tak nás sledujte i v deváté části historie, která začne 18. listopadu 2008, v den, ke kterému je aktuální konec osmého dílu a den, ve kterém máme otevřeno spoustu cest a musíme se rozhodnout, kudy se dál vydat. Proto je čas dopsat konečně osmý díl historie.
MerSys Wepublic - Web Publication System (c) MerSys 2007,2008