ExCe(e)S se programově věnuje celé řadě kulturních i společenských činností. Mezi nimi se zvláštnímu postavení těší podvečerní kurzy norského pletení pod vedením prof. Okrouhlého (VŠUP), které se letos (rok 1879) konají každou středu od 18:00 v areálu bývalých královopolských strojíren Brno. Avšak při podrobném pohledu můžeme odhalit v kulturním prohlášení souboru další, ještě mnohem obskurnější zájmové kroužky. Z důležitých projektů z oblasti divadla, filmu a textů vybíráme ty nejzajímavější.
Kurzy prof. Okrouhlého jsou přístupné široké veřejnosti, v případě zájmu kontaktujte, prosím, vedoucího kursu na e-mailu okrouhly@vsup.cz.
Divadelní projektily jinde neuvedené (pro pamětníky):
Elling a Kjell Bjärne
První a velmi pravděpodobně také poslední cizí hra, kterou ExCe(e)S nastudoval. Jak je těžké integrovat se do normálního světa? A je ten normální svět vlastně ještě normální? Rybíz.
Ellinga jsme uvedli v omezeném počtu 4 představení někdy kolem roku 2012. Konkrétně dvakrát v Říčanech, jednou v Žižkovském divadle a jednou ve Stránčicích v divadle Ve skále.
Bürokrati (podrobněji v samostatném článku)
Druhá divadelní hra, která je třetím dílem plánované volné trilogie, která předešla druhý díl, čímž tento se stal až dílem třetím, což plně odpovídá koncepci velmi volné trilogie.
Absurdní komedie Jiřího Skalického Bürokrati je příběhem Úřadu, jehož ředitel Václav se rozhodne pro razantní zeštíhlení úředního šimla a tak na hodinu propustí všechny přebytečné úředníky. K velkému překvapení se ukáže, že tento krok byl možná razantnější, než sám Václav chtěl, neboť se v celém úřadě ocitne oficiálně zcela sám. A razantní akce proti systému v systému vyvolává ještě daleko razantnější reakci. Václav tak musí svést ostrý souboj hned na dvou frontách – jednak s bouřícími se zaměstnanci, kteří jsou ochotni udělat cokoliv, aby dostali svá místa pod penzí zpět, ale také s preference zachraňujícím ministrem Prestonem, pro něhož je otázka Úřadu klíčovou pro setrvání v ministerském křesle.
Rozhoří se tak duel razítek, nařízení a směrnic, který spěje k nevyhnutelnému vyústění. Jedna ze stran se bude muset vzdát úředního postupu a začít myslet a jednat jako lidé. To je však těžší, než se zdá…
Původní nastudování z roku 2009 natolik postrádalo režijní koncepci, až nám to bylo na přehlídce v Horních Počernicích vyčteno. Někteří členové souboru ale využili příležitosti a pocvičili se v zabíjení vtipů původně napsaných v textu nebo zabíjení replik svých kolegů.
Komunita
Komunita byla prvním celovečerním autorským počinem, který odstartoval oficiální existenci ExCe(e)Su jako divadelního sdružení. Vychází z trezorového filmu Komunita, který se dostal na veřejnost jen v několika kopiích v polovině 60. let v Uruguayi a pravděpodobně již zůstane navždy zapomenut.
Děj jeho divadelní adaptace se odehrává v atraktivním bezčasí s nádechem současné minulosti. Velký Otec Komunity přivede skupinu svých souvěrců do světa, kde neexistuje tržní systém (a vlastně nejen ten tržní). Ten nahrazuje Otec a jeho moudrá a vznešená Svatá Kniha Komunity (jejímž je bezvýhradným autorem a distributorem). Taková podoba soužití má být předobrazem jediného možného způsobu, jak zachovat lidské společenství, neodvratně mířící pod otěžemi ekonomického determinismu do záhuby. Ne vše ale běží tak, jak má, zejména když po zimě není co jíst a komunitní liga odbíjené smíšených družstev se potácí v korupčním skandálu…
Hrají: Libor Šebestík, Václav Kuba, Miroslav Zvolský, Karel Heřmánek, Martin Svetlík
Video projekty:
ExCe(e)S Show
ExCe(e)S Show jest prapůvodním důvodem vzniku ExCe(e)Su. Jak vzpomínají mnohé dobové prameny, jednalo se původně o sbírku skečů, které měly navazovat tam, kde skončil poslední díl slavného Létajícího cirkusu. Za tímto účelem vznikl středometrážní opus, který položil základy budoucího směřování souboru.
Dodnes je celé dílo dostupné na magnetofonovém pásu v archivu StB a u jednotlivých členů ExCe(e)Su. Přestože se samo o sobě nedočkalo jednoznačného pokračování, jeho existence je naprosto klíčovou pro další počiny, které z něj přímo či nepřímo vycházejí. Z původní verze scénáře jedné ze scének, která se nakonec nikde nikdy neobjevila, vznikla celovečerní hra Komunita. Z dalších scének doposud žijí postavy, které mají naději objevit se v dalších našich tvůrčích počinech. A v neposlední řadě ExCe(e)S Show zrodila legendu z největších – Krasochlast.
Krasochlast
Původně přímý přenos z mistrovství světa v tekutých disciplínách mužů, který se objevil nejen jako samostatný skeč, ale také jako promyšlená součást ExCe(e)S Show. Sklidil úspěchy na několika festivalech krátkých filmů a nedopatřením i na jednom festivalu pletených oděvů. Postupem času se stal kultovní záležitostí a jména jako Varlus Dikusson, Mathieu Yebp, Francois Vaginal, Wihol Pubis nebo Mokri-lisi Osushsito dodnes představují legendy ve svém oboru. Filmový skeč pak položil základ i pro divadelní adaptaci, se kterou soubor prorazil na festivalu Jahodový Jam jednu z chatrných stěn Modřanského biografu následně vysklil okno při pokusu dostat se na několik dalších ročníků. Dodnes tam na nás neradi vzpomínají.
Divadelní inscenace začíná právě ve chvíli, kdy dobrodružný krvopijec Miroslav nastupuje ke svému oslavnému exhibičnímu vystoupení na led moskevského stadionu Samoděržaví. Zdánlivě už o nic nejde, medaile jsou rozdány, ale jízda se musí odjet a na Miroslava čeká nejeden Jim Beam, který musí být zdolán. Situaci komplikuje i sličná irská rozhodčí, která se zmítá v citových bouřích k mladému švihákovi, ale národní hrdost ji zároveň nutí podporovat irského závodníka Guinesse. A co teprve záludný domácí barman Boris? Nemíchá náhodou Miroslavovi do každého nápoje extra vodku navíc?
Složitý děj pomáhají mapovat dva smíškové, poťouchlí živlové, kteří vystupují jako komentátoři televizního přímého přenosu. Jejich štiplavé poznámky nenechají nikoho na pochybách, že více než co jiného Krasochlast vždycky byl, je a bude především aktuální satirou na nerozhodnost lékařů při závažných robotických operací zanedbaného akné. Právě proto nikdy neztratí své kouzlo a navždy se zapíše do kroniky klasických dramatických děl ruské literatury hned vedle dramatizací příběhu „Leon, syn divokých koz“ a komediálně laděného „Lysolaje“.
Další excesy:
V lednu roku 2008 se v rámci ExCe(e)Su pod vedením samozvaného šéfredaktora Jiřího Skalického zformovala redakce prvního on-line dezinformačního zpravodajského serveru u nás. A to ještě v době, kdy fake news bylo slušné slovo. Vyzbrojena enterem, který je mocnější meče, a několika obušky, které jsou mocnější vrátného, obsadila tato bojůvka budovu Mladé fronty, konkrétně divizi iDNES.cz a začala odtud s pirátským vysíláním po celém internetu.
Již během prvních dvou dní se zrodila skupina věrných čtenářů serveru, tvořená zejména zástupci z řad jeho redaktorů. Na bázi „redakce sobě“ pak Análně.cz přežilo první měsíc své existence. Šéfredaktor Skalický na toto období dnes vzpomíná. Jak přesně, to však odmítá prozradit.
Postupem času se však z Análně.cz stal respektovaný zdroj lží a polopravd, ze kterého se postupně naučily přebírat informace všechny české seriózní on-line deníky a jednu zprávu dokonce publikovala i ČTK (odhalení pornografické minulosti Vlasty Parkanové). Díky těmto úspěchům dnes na stránky Análně.cz zavítá měsíčně téměř 3 000 lidí, z toho prokazatelně alespoň čtyři pohledné slečny, které podle svých vlastních slov na sobě mají pouze spodní prádlo.
Edit 2019: Po více než deseti letech nutno přiznat, že dezinformační aktivitu převzaly dříve etablované oficiální informační zdroje a bohapustá realita, která zároveň sama na sebe působí i jako satira a karikatura. O to větší výzvou je po nucené pauze (neplacení hostingu) pro Análně.cz navázat tam, kde redaktoři před pěti lety a několika neúspěšnými manželstvími přestali…